19. 5. Pátek
Z Prahy vyrážíme v šest hodin večer a chceme jet co to půjde, nejlépe až na hranici Německa s Francií a tam někde přespat. Z Čech nás vyprovází veliké bouřky, takže musíme jet pomalu, protože chvilkama není vidět na krok.
Zhruba 50km před Karlsruhe zastavujeme a už dál nemůžeme. Oba jsme unavení a řídit by bylo nebezpečné, tak raději sjíždíme. Omylem se místo na benzinku dostáváme do města, bereme aspoň plyn do auta, který je levný, bohužel se holky vzbudily, tak je trochu náročné, než znovu usnou, nakonec všichni usínáme a spíme v autě u benzinky na dálnici.
20. 5. Sobota
Vyrážíme kolem deváté. I když nikde není žádná kolona, je cesta nekonečná a náš plán stihnout dnes návštěvu Orange a Pont du Gard se časem rozplývá. V Orange jsme kolem páté odpoledne, ubytováváme se v kempu a odpočíváme po náročném dnu v autě.
KEMPOVÁNÍ
21. 5. Neděle
Balíme a v deset vyrážíme i s autem do centra. Parkujeme zdarma, protože je neděle. Jdeme se podívat do římského divadla (Théâtre antique). Kupujeme kombinovanou vstupenku (Roman pass) za 18,50 EUR/dospělý, děti (7a1rok) jsou zdarma. Ta platí sem a také do Nîmes.
Dostáváme audioprůvodce a jdeme se podívat po divadle. Jsme udiveni, tím co vidíme. Zachovalé divadlo, které se stále používá k pořádání koncertů, jakobychom se vrátili do doby Augusta, který to tu pravděpodobně postavil. Ze snění nás vytrhne poznámka Terezky, která ukazuje na sochu Augusta na jevišti a říká, že je to ten pán co je v Asterixovi a Obelixovi. No, to sice není, ale asociaci má dobrou. Barunka je také spokojená. Je v období lezení po všem možném, takže schody v divadle jsou príma zábava.
ORANGE – Théâtre antique – amfiteátr byl navržen pro deset tisíc diváků a postaven pravděpodobně za vlády císaře Augusta (od 27 př.n.l. do 14 n.l.) Jeho 103m široká a 37m vysoká zeď za jevištěm se jako jedna z pouhých tří jevištních zdí na světě zachovala kromě několika mozaik a střechy (jež byla nahrazena novou) celá.
Po okrskách máme namířeno do Avignonu. Tady chceme navštívit Papežský palác (Palais des Papes). Vstupné je 11Euro dospělý a děti zdarma. Dá se koupit i kombinovaná vstupenka do paláce a na most, ale tam my nechceme. Bereme si audioguida za 2Eura, abychom se něco dozvěděli.
AVIGNON – Palais des Papes – zapsaný v UNESCO je největší gotický palác na světě. Stavby paláce byla zahájena po přesídlení papeže Klementa V. z Říma do Avignonu v roce 1309 a jako papežské sídlo sloužil více než sedmdesát let. Tři metry silné zdi, padací mříže v bránách a strážní věž chránili bezpečnost papežů.
AVIGNON – most svatého Bénézeta přes řeku Rhônu postavený v roce 1185. Původně měl 22 oblouků, po povodni v 17. století se dochovaly pouze čtyři. Platí se zde vstupné 5Euro.
Pozdě odpoledne sedáme zase do auta a přesouváme se do kempu kousek od akvaduktu Pont du Gard. Kemp nalézáme pár desítek metrů od vstupu k akvaduktu. Máme strach, že bude drahý, ale nakonec to jde, platíme 17Euro za noc, což je celkem dobré.
Po nalezení vhodného plácku na stan, což nám trvalo hrozně dlouho, jsme se vydali pěšky k akvaduktu. Recepční v kempu nám řekl kudy jít abychom se vyhli placení vstupného. Šli jsme dle instrukcí, ale stejně jsme museli zaplatit. Vstupné je 8,50 za dospělého a 6 za dítě, naštěstí aspoň Za batole se neplatí. I tak nám 23Euro přišlo celkem ranec. Nakonec po zhlédnutí té úžasné stavby jsme usoudili, že si to zaslouží zaplatit, když to takhle skvěle udržují. Ve vstupence je i možnost jít do muzea, které je na druhé straně a vzhledem k tomu, že jsme přišli v pět odpoledne a muzeum zavírá v šest, jsme tuto možnost ztratili.
PONT DU GARD – akvadukt zapsaný na seznamu UNESCO. Býval součástí 50km dlouhého systému vodních kanalů vybudovaných kolem roku 19 př. n. l. k transportu vody z Uzès do Nîmes. Výška 48.8m, délka 275m a 35 oblouků. Byl tak pevný, že přes něj mohlo protéct 20 000 krychlových metrů vody. Každý kamenný blok mostu byl opracováný ručně, největší váží přes 5tun. Je úžasné, že výška mostu klesá pouze o 2,5cm na celé jeho délce, což vytváří přesně takové převýšení, aby mohla voda bez problémů protékat – neuvěřitelné, jak byli římani schopní stavitelé.
Po prvním patru akvaduktu se dá jít na druhou stranu. Pod mostem zrovna nějací místní skákali do vody, tak jsme to měli i se zábavou. Terezka se chtěla jít také vykoupat, tak jsme se stavili chvilku u řeky aby tam mohla vlézt. Voda byla dost studená, ale to ji vůbec nevadilo.
No a protože Filip nerad chodí stejnou cestou tam i zpět, zvolil cestu okružní, která byla krásná, ale absolutně ne pro kočárek, tak jsme museli Barunku vzít do ruky a kočár poponášet. Nakonec jsme se ale dostali až k hornímu patru, kde jsme viděli kudy dřív tekla voda a tunelem vykopaným pro vodu se dostali zase zpět k pokladnám. Opravdu to stálo za tu dřinu.
