20. 8. Čtvrtek
Dneska není moc hezké počasí, všude se válí mraky a je vlhko a chladno. Snídáme u auta a zastavuje u nás Anglán v Porsche a zdraví nás s komentářem, že není tak často svědkem pikniku na takovém místě. Dáváme mu za pravdu, říkáme, že jsme tady spali, jen kývne, usměje se a jede dál.
Chceme v Manchestru zaparkovat na park and ride, které jsme našli na netu, ale nějak bloudíme a nemůžeme to najít, tak přemýšlíme, že necháme auto někde na ulici a pojedeme autobusem do centra, jenže zrovna jsme ve čtvrti spíše barevné, tak máme strach o věci. Nakonec nás někdo naviguje na placené parkoviště, což je ve výsledku dobré, protože je to kousek pěšky do centra, nemusíme se motat nikde autobusem a stojí nás to jen Ł2,50.
Jdeme do centra a procházíme si město. Protože Terezky krkavčí rodiče nechtěli utrácet libry za plyšáky a jiné zajímavé, velmi potřebné věci, slíbili Terezce, že si bude moct koupit nějaké šaty, nebo sukni, což je příjemná náplast na veškeré utrpení prožité ve všech těch suvenýr shopech ve Skotsku. Hledáme proto Primark, kde nakonec kupujeme sukni, kterou si Terezka hned musí obléci a srdce i duše dítěte jsou plně uspokojeny za pár drobných.
Nemáme žádný plán, kam se jít podívat, tak míříme do technického muzea – Museum of Science Industry.
Spát budeme u Majdy Hánové v Liverpoolu, tak ještě cestou z Manchesteru na parkovišti vaříme večeři, abychom tam neotravovali ještě s jídlem.
21. 8. Pátek
Auto necháváme u Majdy a do centra Liverpoolu jedeme vlakem. Není moc hezké počasí, přesně jak říká Majda, buď prší, pršelo, nebo bude pršet. Terezka dostává od tatínka libru a může si něco koupit, tak si kupuje epesní růžovou čelenku s Hello Kity a hned si ji dává do vlasů, móóóc hezké.
Chceme jít do Museum of Liverpool na výstavu Beatles, ale nějak pleteme názvy a končíme v National Museum Liverpool, kde jsou místo hudebních brouků, brouci živí. Terezce a mně to nevadí, Filip na „přírodno“ moc není, tak trochu trpí. Venku ale leje, tak jsme rádi za střechu.
Procházkou jdeme do doků, kde je to Muzeum, kam jsme chtěli, už jsme ale utahaní, tak se jen procházíme sem a tam.
Před odjezdem se ještě stavujeme na fish and chips a scampi, které si doma nekoupíme, tady chutnají vždy skvěle.
Opouštíme Majdu a spíme někde jižně od Liverpoolu u Stoke-on-Trent.
22. 8. Sobota a 23. 8. Neděle
Dneska se přesouváme na víkend za Sophy a Benem do Amesbury. Cesta je úmorná a ještě, jak jsme zjistili později, jsme jeli po špatné dálnici. Zvolili jsme kratší variantu, ale bohužel hrozně pomalou, takže krásný den trávíme v autě. Ještě bloudíme v Birminghamu, kde nechceme platit za jediný placený kousek dálnice v Anglii, ale nakonec na něho najíždíme a musíme zaplatit.
Na South Mill dorážíme až někdy hodně odpoledne. Sophy nechápe kudy všudy jsme to jezdili. Ben je na rybách a přijede až večer.
Svítí sluníčko, tak si Terezka máchá nohy v řece. Je tady krásně.
V neděli jdeme na procházku kolem řeky, sedíme na zahradě, Ben loví s Terezkou ryby, prostě pohodička.
Škoda, že tady nejsou holky, ty jsou na dovolené s tetou na Malorce.
V neděli večer se balíme, loučíme a jedeme do Doveru odkud nám v pondělí brzy ráno jede trajekt do Calais.
24. 8. Pondělí
Spíme na parkovišti kousek od přístavu v Doveru. Na 7.35 máme koupené lístky na trajekt do Calais. Musíme být na check-inu o hodinu dřív, takže vstáváme chvíli po páté ráno. Venku je nádherný východ slunce, vše má fialový nádech, skvělé rozloučení s ostrovy.
Trajekt nás bezpečně převáží do Francie.
Už zbývá jen projet kousek Francie, Belgii, Německo a jsme doma, tedy přesněji chvíli před půlnocí.