31. 7. Neděle
Robert nám odjel už ráno, a protože je check out až ve dvanáct, chceme toho využít a odejít až v poledne. U snídaně se opět setkáváme s menším nedorozuměním. Dáváme si vaječnou omeletu se salátem a chceme k tomu toast, ještě se ptáme, jestli je to normální toast, týpek kýve hlavou, tak si ho dáváme a k našemu překvapení je to french toast, tedy sladký toast, no nevadí, co se dá dělat.
Chceme si ještě nakoupit na cestu jídlo a v klidu se sbalit na druhou část treku z Lamayuru do Darchi, tentokrát z Padumu do Darchi. Hotel Ibis (350,-/pokoj) opouštíme a ještě jdeme do Lhasa restaurace na oběd. Není mi moc dobře, proto ani nedojídám a jdu ven na vzduch, po chvíli je mi líp, tak můžeme vyrazit. Ještě chvilku bloudíme po Padumu než nacházíme silnici směr Mune, náš další cíl. Cestou je další policejní, tedy pasová kontrola.
V Mune jsme kolem šesté večer. Něco se tady děje, protože je celá ves u místní „restaurace.“ S velkým publikem rozděláváme stan, pořád nás překvapuje, jak málo stačí někomu k velké radosti. Sedíme u stanu a pozorujeme nějakou „delegaci“ co přijela do vesnice. Jednoho mlaďocha se ptáme co se děje, vysvětluje nám, že dětem končí prázdniny a jedou zpět do Jammu do školy.
K večeři máme uherák, tak jíme ve stanu, abychom nepohoršovali. U večerního mytí potkáváme mnicha z místního kláštera, který nás zve na ranní puju.
1. 8. Pondělí
Vstáváme v 6:30, balíme a jdeme na puju. Gompa je tady malá a templ vypadá podobně jako v paláci v Lehu, stará, ale úžasná. Hned dostáváme čaj a smažený placky. Sedí tu tři mniši napravo a jeden nalevo. Ten hněte těsto a dělá z něho figurky. Ten co nás pozval, je asi nejvyšší láma, sedí nejblíž k oltáři. Začínají odříkávat modlitby a dávat si mouku do čaje. Filip to chce taky zkusit, tak dostává nabídku si nabrat. Pak dokonce dostáváme oba misku, čaj, máslo a mouku a můžeme si tsampu sami uhnětat. Já si dala málo mouky, tak mi to jde celkem dobře, ale Filip dostal hodně a všude mu to padá, mnichové se smějí, turisté se tu asi moc nezastavují, je to kousek od Padumu. Dostáváme ochutnat i těsto na sošky, které je na rozdíl od našich kuliček pěkně hnusný. Malí kluci, nevíme, jestli to jsou mniši, protože jsou oblečení v normálním oblečení, ale hlavy mají oholeny, nosí čaj a pak i polévku. Dostáváme také ochutnat, je z jačího sýru slaná. Mně teda vůbec nechutná, Filipovi celkem jo. Břicha máme nacpaný k prasknutí. Mniši nám říkají, že už máme jít, že pak bude vedro a mají pravdu.
Nahodíme batohy a jdeme směr Reru, kam ještě vede silnice. Vedro je opravdu šílený, proto se na oběd schováváme za kamen. Dřepíme asi hodinu a pak jdeme dál až do Pepulu, kde chceme spát. Moc se nám tady nelíbí, protože je tu mnoho stanů, nedá se ale nic dělat, další kemp je moc daleko. Nalézáme místečko na stan a začínáme vařit. Do řeči se s námi dává Ind turista a zve nás na hot chocolate, tomu se nedá odolat. Po večeři jdeme tedy do stanu k Indům. Dostáváme ochutnat rýžové víno, které je podobné vodce. Stan se otřásá v rytmech bollywoodu, do toho se pouští ladakhské a nepálské songy. Jsme donuceni zazpívat naši hymnu, což je dost vtipné v našem pojetí, ani jeden nejsme zdatní zpěváci. O půl desáté odcházíme a jdeme spát, Indové ještě chvíli paří.
2. 8. Úterý
Vstáváme v šest, snídáme a v osm vyrážíme. Chceme dojít až do Purne, což podle průvodce, má být šest hodin. Jde se nám celkem dobře. Cesta vede kolem řeky nahoru a dolů. Zjišťujeme, že jsme celkem rychlí, tak zastavujeme na obědovou pauzu u růžového keře a chvíli odpočíváme. Do kempu se dostáváme už ve dvě hodiny. Tohle místo je velmi populární, vede odtud „odbočka“ z treku do Phuktal Gompy, tam chceme jít druhý den, nezbývá než se zůstat.
U vodopádu nad kempem si dáváme přírodní spršku, která opravdu bodne. Filip pere trička a tak naším odpoledním programem je sušení prádla a válení se ve stínu stromu v kempu. Večeři si chceme dát v místním tea tentu, ale mají jen rýži a dhal (čočku) a na to chuť nemáme, tak si kupujeme tuňáka a necháváme si ho udělat s rýží, což je mnohem lepší volba. Jediný problém je, že tu vše hrozně dlouho trvá, každý tady má dost času, no, my vlastně taky, takže čekat víc než hodinu na rýži s tuňákem nám nepřijde divný, už jsme asi navykli místnímu tempu. Spát jdeme se slepicemi.
3. 8. Středa
Dnešní plán jít do Phuktal gompy nějak ztroskotal na naší lenosti, odsouváme to tedy na další den a jediné, co dnes děláme je posunování karimatky za stínem stromu, jak jde slunce. No a celý den pořád něco jíme, k snídani vajíčka, k obědu polévku s čapáty a k večeři čapáty s paštikou a uherákem, to jsou chutě. No a vše ještě prokládáme sušenkami a čokoládou. Spát jdeme opět brzy.
4. 8. Čtvrtek
Vstáváme v sedm a v devět vyrážíme do Phuktal gompy. Celkem valíme, takže jsme tam za hodinu a půl. U vchodu si dáváme čaj a pak se jdeme mrknout dovnitř. Tahle gompa je úžasná, je zabudovaná do skály a je z části v jeskyni, říká se, že je stará přes 2500 let, což je neuvěřitelné. Uvnitř, ale nic moc není. Pár dětí se na nádvoří učí, tak se chvilku díváme. V templu je puja, nechceme rušit, tak tam nejdeme. Při odchodu si zase dáváme čaj, aby se nám lépe šlo. Cesta nás ale dost zmohla, proto se rozhodujeme zůstat ještě přes noc. K vaříme si místní Maggi nudle, které jsou hrozně ostré a to si tam ani nedáváme ten sáček, který v nudlích bývá přibalen. Zbytek dne trávíme opět ve stínu pod stromem.
PHUKTAL GOMPA – vděčí za své dědictví renomovaným školám a učitelům, kteří pobývali v jeskyni, kolem které byl klášter postaven, a na dlouhou dobu to bylo místo určené k meditaci, učení a vyučování. Nevede sem totiž žádná silnice a vše sem musí být dopravováno na ponících. Název Phuktal je odvozen od Phukthal, tvořený Phuk které znamená „jeskyně“, a Tal nebo Thal znamená „v klidu“ v ohrožené Zangskari dialektu jazyků Tibetic. Střídavá hláskování Phuktal je Phukthar, kde Thar znamená „osvobození“. Odtud název Phuktal znamená „jeskyně v klidu“ nebo „jeskyně osvobození“.
5. 8. Pátek
Po odjezdu Matyse šla naše morálka do kytek. Nějak se nemůžeme vyhrabat, tak z kempu odcházíme až kolem půl desáté. U vesničky Kuru si od místních kupujeme lusky s hráškem a dáváme si pauzu. Po chvíli cesty u řeky potkáváme Čechy Aleše a Petru z Prahy, tak se s nimi chvilku zastavujeme a povídáme si. Petra hraje na housle ve státní opeře, tak jsme dost překvapeni, co tady dělá. Je fajn prohodit pár slov česky. Jdou z Darchi, tak nám vypráví zážitky z cesty. My je posíláme v Lehu do našeho oblíbeného guest housu k babče. K večeru se dostáváme do Kargyaku, kde stanujeme se skupinou francouzů.
6. 8. Sobota
Vstáváme v sedm a kolem osmé jsme už připraveni vyrazit. Celou cestu se předháníme s grupou Francouzů. Taky musíme brodit celkem širokou řeku. Filip je líný si sundat boty, tak to nějak přeskáče, já sundávám a jdu bosa. Trek je celkem pěkný, táhne se kolem řeky. Chceme spát v Shingo La base campu což znamená ještě pár výškových metrů nastoupat abychom byli ve výšce 4700m n.m. Ve vařiči nám došel benzín, musíme ho nahradit petrolejem, což není moc dobrá volba, vařič nejde zapálit. Venku je zima a máme hlad a naše zásoby jídla se tenčí. Filip je před stanem a snaží se vařič zapálit, po půlce krabičky vyškrtaných sirek, jedné zhasnuté cigaretě a spoustě sprostých slov, zkouší poslední možnost, dává zapalovač na maximum a „plamenometem“ vařič zapaluje, hurá jsme zachráněni. Spí se nám špatně, je zima a špatně se dýchá.
7. 8. Neděle
Ráno je Filip jak brůča, nevyspaný a naštvaný, snídaně mu trochu vrací náladu. Vyrážíme o půl deváté směr Shingo La, poslední sedlo na naší cestě. Procházíme sněžnými poli, což je fajn zpestření už celkem dlouhé cesty. Cestou potkáváme spoustu ponymenů a Francouzů co jdou v protisměru. Po jedenácté jsme na vrcholu. Tohle sedlo je moc hezké, je tady jezírko, kousek pod vrcholem, a je tu sníh, což nikde jinde nebyl. Naše deváté zdolané sedlo. Opět je tu spousta Francouzů, tak čekáme, až jich pár odejde. Děláme vrcholové foto, jíme sušenky a chvilku odpočíváme. Počasí se začíná kazit, tak se balíme a odcházíme, než začne pršet. Za jezerem se ztrácíme, zapomněli jsme přejít řeku a scházíme po špatný straně. Filip chce jít přes ledovec, ale mně se to moc nelíbí, tak se vracíme do prudkého kopce zpět. Ponymeni nám ukazují správnou cestu, po které jsme měli jít. Mám všeho dost a začínám trojčit, asi vyčerpání, dochází i na slzy. Mrtvého koně jsem naštěstí neviděla, chudák spadl do průrvy v ledovci a tam ho nechali, Filip mi ho radši ani neukázal. Dál scházíme po celkem strmé cestě. Před druhou začíná pršet, tak rozděláváme stan na prvním místě kde to jen jde, a jdeme se schovat. Déšť ale rychle přestává. Filip chce jít dál, ale já jsem unavená, tak zůstáváme.
8. 8. Pondělí
Ráno čekáme, až se počasí trochu umoudří a tak vyrážíme až o půl jedenácté. Filip potkává Italy, kteří mu dávají svoji snídani sýr, smažený chléb, vajíčko, mango, kitkat a nějaký bonbony, úplná hostina. Chceme dojít co nejblíž k Darche. Už je to dost náročné, jsem už tou cestou unavená, ani ne tak fyzicky jako psychicky, už se těším do civilizace. Filip to má se mnou těžký, musí poslouchat mé výlevy jak chci jít do kina a to jsme někde v kamenném poli v horách. Dostáváme se až do údolí, kde musíme opět brodit řeku. Filip přeskakuje, já opět sundávám a jdu bosa. Spíme někde, kde se neplatí kemp, to je poprvé na cestě, co spíme zdarma.
9. 8. Úterý
Filip vylézá brzy ze stanu a fotí okolní hory, ranní slunce nádherně vše osvětluje. Po snídani vyrážíme směr Darcha, kam přicházíme už před polednem. Závěrečné foto u patníku a hurá na jídlo do vesničky.
TREK LAMAYURU – DARCHA: Krásný trek přes devět sedel, většinou údolím řeky Zanskar, který jsme šli 21dní.
Dáváme si nudle, chutnají báječně. Zjišťujeme, jak se nejlépe dostat do Lehu, prý musíme do Keylongu, tak čekáme na autobus, co tam má jet. Přijíždí ale autobus delux do Lehu, ptáme se, jestli nemá místo a štěstí nám přeje, má dvě místa, tak jsme šťastni, že ještě dnes můžeme odjet. Odjíždíme do Sarchu, kde se nocuje. Autobus je pohodlnější, ale lidé jsou zde divnější, než v tom prvním. Rozděláváme stan a nocujeme zde.
10. 8. Středa
Bus má odjíždět v pět, ale to se nekoná, protože má děravé kolo. Závozník, který je jak z gumy, ho mění a nějak zvlášť nespěchá, prostě pohodička. Odjíždíme v 6:30, ale ještě musíme roztáhnout nějaký džíp, co nejede, takže je spíš už k sedmé. Cesta je celkem v pohodě, zase si na pár místech pohopskáme, ale už to není tak hrozné.
Opět projíždíme Pangem, místem, kde jsme při první cestě do Lehu museli přespat.
A také zase projíždíme přes Tanglang La 5359m n. m., tentokrát se nám ale lépe dýchá.
V Lehu jsme v sedm. Voláme do našeho guest housu, ale nikdo to nebere, tak jdeme na blint, zkusit jestli je místo. Bereme s sebou i Niki, Němku, kterou jsme potkali v autobuse. V Namgyalu mají volno, tak jdeme do stejného pokoje. Potkáváme Péťu a Aleše, co jsme potkali na treku, přijeli taky dneska. Jdeme spát brzy, jsme utahaní jako koně.
Zdroj: Treking in Ladakh includes Leh, Manali a Delhi od Charlie Loram (Trailblazer publication 2005)