28. 6. Středa

Ráno balíme v kempu saky paky a chystáme se na Medvědí skálu (Roccia dell´Orso), která je tady kousek od kempu. Při balení nás překvapuje déšť, který neustává ani cestou ke skále. A my četli, že NA SARDINII NEPRŠÍ, což se stalo mottem našeho zájezdu.

Příběh o tom, jak kamarádi, horolezci nechtěli platit a vydali se přes kameny vzhůru a byli chyceni místními hlídači, znám jen z doslechu a možná ho někdo, kdo o tom ví více, někdy převypráví.

Naše cesty směřujeme na jih, do vnitrozemí, přesněji do města Calangianus, kde chceme navštívit muzeum výroby a zpracování korku (Museo del Sughero). Předtím je ale třeba se občerstvit.

Korkových dubů je tady spousta, takže jsme určitě správně.

V muzeu nás provádí příjemná paní, která má celkem dobrou angličtinu, takže ji rozumí i starší děti.

Počasí se zdáse umoudřilo a my pokračujeme dál. Naším cílem je barevné městečko Castelsardo na pobřeží.

Nejprve hledáme místo, kde budeme dnes spát. Chceme někde kempovat mimo kemp a tady nacházíme ideální plácek. Parkoviště za městem, kousek nad pláží s výhledem na město.

Děti se chtějí vykoupat, tak jdeme na pláž a chvíli relaxujeme.

Navečer se balíme a jdeme do města na večeři. Je léto, takže nás ani nenapadne, že za chvíli začne pršet a za větší chvíli bude bouřka jako hrom. Ano sedm měsíců tady nepršelo, tak si to Sardinie určitě zaslouží, ale proč zrovna teď!!!!

Bouřku přečkáváme u místních v garáži, kam nás, když nás viděli, pozvali. Narozdíl od nás jsou fakt moc rádi, aspoň někdo.

Hlady už šilháme, tak když se bouřka trochu utišuje a déšť polevuje, vyrážíme něco pojíst. Místní nás poslali tady kousek do pizzerie. Problém je, že je všude narváno, protože všichni kdo se chtěli schovat, zalezli do restaurací. Naštěstí je tu hned vedle podloubí a dvě lavičky, takže si pizzu, nejlepší jakou jsme kdy měli, vychutnáváme venku.

V noci se vracíme na naše „kempingové“ místo, chystáme auta a stany na spaní a doufáme, že zítra bude opět svítit sluníčko.