25. 5. Čtvrtek
Dneska máme naplánovaný trek, který jsme si vyčetli na internetu. Nejprve jsme byli zmateni odkud kam vede, protože jsme v mapě nemohli najít místa jako La Maline a Point Sublime. Pak jsme zjistili, kde jsou (viz. mapa dole) a řešili jak se dostat na start treku. Zjistili jsme, že jede autobus (8:45) od parkoviště u Point Sublime. Bohužel si to myslelo i dalších mnoho a mnoho lidí a když přijel autobus začala brutální tlačenice o místa v autobusu. Musím říct, že to co francouzi předvedli, mě opravdu překvapilo. Rvali se hlava nehlava a to, že jsme měli v ruce roční dítě a šestileté mezi sebou, je vůbec nezajímalo. Musela jsem vystrčit ostré lokty matky obranářky a ohradit se, protože oni by jinak Terezku ušlapali. Bylo to opravdu dost drsné. Nakonec jsme se do autobusu dostali a byli jsme moc rádi, že nemusíme řešit taxi, nebo jít obráceně a spoléhat se na to, že stihneme autobus z La Maline v pět hodin.
Také nás překvapilo, že posily autobusu jezdí až od 13.7., ten autobus by měl určitě i teď v květnu využití, natož třeba v červnu.
Na začátku treku je informační tabule (viz dole), která udává vzdálenost 14km dobu 6hodin a 2litry vody na osobu. Výškový profil nám přišel v pohodě, tak jsme si říkali, jak to mají předimenzované a s chutí se vydali na trek.
Sluníčko začalo pěkně pálit, naštěstí většina cesty vede porostem, takže stínu je spousta.Výhledy na kaňon a řeku byly stále úchvatnější. neuvěřitelné, jaká je to obří díra.
Postupem času jsme zjišťovali, že tabule u startu nelhala s časem cesty, lhala nám profilem. Opravdu to neni taková skoro vodorovná linka jako je na informační tabuli, ale pěkná sinusoida jako je na obrázku níže. A dva litry vody nejsou vůbec předimenzované. My je měli dohromady a museli jsme dost šetřit, aspoň že děti měli svoji a ke konci nám dali i napít.
Trek končí dvěma tunely. První je celkem krátký, ale ten druhý je opravdu dlouhý, temný, studený a plný kalužin, takže světýlko se opravdu dost hodí. My měli mobil a stačilo.
Do cíle jsme přišli po sedmi hodinách, celkem uchození, teda až na Terezku, která trek celý ušla (je ji šest let) a prý ji nohy ani nebolely a Barunku, která se celou cestu nesla.
V kempu odpočíváme po treku a užíváme si příjemného večera.
