21. 5. Pondělí
Vyrážíme zase až v deset, nějak nám ty starty nejdou. Po okrskách se dostáváme do Nîmes. Tady ve spleti jednosměrek nejsme schopni nalézt jiné parkoviště než podzemní, kam normálně s naším autem nemůžeme, protože máme LPG. Tady ale nic nepíšou, tak to riskneme. Neumíme francouzsky, tak si důkladně nemůžeme přečíst, kolik chtějí za parkovné, při platbě skoro deseti euro za zhruba tři hodiny se nám protáčí panenky.
Nejprve jdeme navštívit amfiteátr (Les Arènes), který z venku vypadá trochu jako malé Koloseum v Římě. Pravděpodobně se tady něco o víkendu dělo, protože na náměstí uklízí kotce, slámu a hnůj.
Nîmes – Les Arènes – nejzachovalejší amfiteátr ve Francii. Byl postavený kolem roku 100 př. n. l. a vešlo se do něho 24 000 diváků. Dříve sloužil ke gladiátorským zápasům a popravám, dnes se zde pořádají koncerty a býčí zápasy. Je 133m dlouhý, 101m široký a 21m vysoký. Oválný půdorys zaručoval dobrý výhled.
Vstupenku máme i do chrámu Maison Carrée. Cestou Barunka usíná, tak s ní zůstávám venku a dovnitř jde jen Filip s Terezkou. Promítají zde film z historie Nîmes.
Nîmes – Maison Carrée je chrám postavený kolem roku 5 n. l. sloužil k uctívání dvou adoptovaných synů císaře Augusta.
Odtud se dále šplháme zahradami Jardins de la Fontaine k Tour Magne, která je také součástí vstupenky. Je odtud nádherný výhled na město a zahrady.
Nîmes – Tour Magne je 30m vysoká věž postavená kolem roku 15 př. n. l. Vznikla jako ukázka císařské síly a byla největší z věží, které kdysi zdobily 7km dlouhé římské městské hradby.
Nîmes – katolický kostel Eglise Sainte Perpétue
Po vymotání se z Nîmes směřujeme na hrad Les Baux-de-Provence. Přijíždíme pozdě odpoledne a platit vstupné za pár minut návštěvy se nám nechce, tak jen zastavujeme a kocháme se z parkoviště.
Les Baux-de-Provence vesnička na kopci s hradem Château des Baux z 10. století.
Odtud nás čeká dlouhá cesta na jih do chráněné oblasti Camargue, kam se jedeme podívat na plameňáky, kteří tu žijí a také k moři, na které se Terzka už moc těší.
Našim cílem je městečko Salin de Giraud, kde mají být dle mapy dva kempy a dokonce se zde snad má dát spát i na pobřeží. Realita je ale úplně jiná. Na pobřeží je kempování zakázáno a ve městečku jsou sice dva plácky, ale jen pro karavany. Jsme tedy nuceni spát v autě a Filip venku. I tak to někdy dopadá, když nemáme úplě přesné plány a informace.